Paní Máju přivedla na ulici rodinná tragédie. Před ní pracovala jako manažerka v bezpečnostní službě. Měla velmi dobrý plat, starala se o vnučku a pomáhala mladšímu bratrovi. Manželova nevěra s její sestrou a potom i s vlastní dcerou ji však zlomila. Přišla o své nejbližší a její život se rozpadl.
Aby překonala nepříjemnosti, začala užívat heroin, pod jehož vlivem dostávaly události rychlý spád. Vnučka byla umístěna do dětského domova. Paní Mája přišla o práci a nakonec skončila s bratrem na ulici. Když přijde řeč na drogy, vysvětluje: „Heroin člověka nabudí. Pomáhá mu vše zvládat. Droga lidem na ulici dodá energii, která jim chybí, a přitom ji tolik potřebují, aby si dokázali sehnat jídlo a místo na spaní.“
Obrat v životě paní Máji nastal paradoxně s příchodem pandemie. Na ulici prožila několik let, ale během koronaviru to bylo jiné. „Bylo to sakra těžké, kdo to nezažil, tak si to nedovede představit. Nebylo možné si vydělat peníze. Turisti v Praze nebyli, takže se nedalo žebrat a Pražáci byli doma, protože se báli nákazy,“ upřesňuje.
Kvůli vládním nařízením bylo omezeno velké množství sociálních služeb. Lidé bez domova například v Praze ztratili možnost přespat na lodi Hermes. Bylo proto důležité, že se začaly otevírat humanitární hotely. Pro paní Máju se tato skutečnost proměnila v šanci začít nový život.
Z hostelu v Melounově ulici se přestěhovala do hotelu Czech inn, jenž provozovali pracovníci Maltézské pomoci a s paní Májou se znali. Sociální pracovnice, která v něm pracovala, jí byla velkou psychickou oporou již v době, kdy se nemohla vzpamatovat z prožité tragédie.
„Snažila jsem se paní Máju co nejvíce podpořit, aby se vyrovnala s tím, co se přihodilo. Potřebovala si srovnat myšlenky a teď zpětně vidím, že hledala sama sebe, svou novou životní roli. Dokonce úspěšně absolvovala sanitářský kurz. V humanitárním hotelu jsme potřebovali pomoci s pánem odkázaným na vozík, a tak jsem požádala paní Máju, zda by se k nám mohla přestěhovat a s pánem nám pomoci. Obě jsme si přitom uvědomily, že když má možnost pečovat o druhé, tak se cítí dobře i ona sama,“ vysvětluje sociální pracovnice Maltézské pomoci.
Zároveň dodává: „Paní Mája je obdivuhodně samostatná. Sama si našla místo vrátné, aby si při práci mohla udělat kurz pracovníka v sociálních službách. Pochopila, že droga ji ničí a rozhodla se ukončit drogovou závislost. Dodnes se přitom stále stará o pána, který je upoután na vozík. Pomáhá mu s osobní hygienou, úklidem, vařením a podle potřeby ho doprovází např. k lékaři.“
V současné době paní Mája na ulici žít nemusí. Má možnost přebývat u kamaráda, kterého znala ještě před tím, než se jí zhroutil svět. Snaží se abstinovat, ale přiznává, že to je to těžké a že potřebuje někoho, kdo jí s tím pomůže. Aby vydržela, přijala nabídku naší sociální pracovnice využít služeb neziskové organizace Sananim, která pomáhá lidem ohroženým drogami jak v oblasti prevence, péče a léčby, tak s jejich opětovným zařazením do života.
Děkujeme paní Máje, že se s námi podělila o svůj příběh.
Více informací o terénní službě pomáhající lidem v sociální nouzi najdete zde.
V sérii „Jak se žije na ulici?“ přinášíme příběhy lidí, kteří na ulici nechtějí zůstat:
Příběh pana Pavla: Je těžké se spolehnout sám na sebe
Příběh pana Ivana: Všechno si s sebou nevezmete
Příběh pana Karla: Nejhorší byla neděle
