Jak se žije na ulici? Všechno si s sebou nevezmete

Pobočka Praha 05. 03. 2021 


Pan Ivan o svůj domov přišel před rokem, tedy v době, kdy nás všechny zaskočila první vlna koronaviru. Co to pro něj znamenalo a jak se s nepříjemnou situací vypořádal?

„První kritická situace nastala počátkem února. Majitelka se rozhodla prodat byt, ve kterém jsem sedm let bydlel. Musel jsem se vystěhovat,“ svěřil se pracovníkům terénní služby určené lidem v sociální nouzi pan Ivan, jehož životní příběh přinášíme.

„Nejdřív jsem i se psem Jonatánem bydlel u kamaráda. Potom mi na čas poskytl byt kolega. Jenomže jsem upadl v koupelně a zlomil si krček v kyčli. Následoval převoz do nemocnice a operace. O psa Jonatána se naštěstí kolega postaral. První vlnu koronavirové epidemie jsem tedy strávil v nemocnici.“

„Jakmile jsem začal trochu chodit o berlích, pomohli mi v nemocnici najít vhodné ubytování. Dostal jsem se do hostelu ve Francouzské ulici, který v době epidemie provozovala Maltézská pomoc. Její pracovníci mi začali pomáhat v kontaktu s úřady, především s žádostmi o finanční výpomoc, vyřízení důchodu a zdravotního pojištění. K dispozici jsem měl i wifi, což mi umožnilo částečně pokračovat v práci.“

„Po rozvolnění protikoronavirových opatření, tedy někdy v červnu, provoz hostelu končil. Bylo třeba se opět přestěhovat. V té době jsem u sebe měl už zase psa Jonatána, a tak jsme se společně odstěhovali do ubytovny v Michli.

Způsob jednání některých tamních pracovníků byl pro mě ale nepřijatelný. Zdálo se mi, že jejich zákazy nedávají smysl. Například jsem nemohl využívat internet, protože tam prý nebylo připojení. Z ubytovny mě nakonec vyhodili pro údajnou opilost. Zanechal jsem tam oblečení, literaturu i techniku a to s vědomím, že to do tří dnů vyhodí.  Na ulici si s sebou prostě všechno vzít nemůžete.“

„Společně se psem jsme tehdy bez přístřeší strávil dva dny. Potom mi přišel důchod, díky kterému jsem pro nás našel ubytování v penzionu na Žižkově. Mohu zde využívat internet a tím i pokračovat v práci pro redakce novin a časopisů.

„Bohužel, vinou své nezkušenosti jsem ze začátku platil za ubytování více, než bylo nutné, a tak jsem se dostal do finanční tísně. Pracovníci Maltézské pomoci se mnou naštěstí zůstávají v kontaktu a obtížné situace mi pomáhají řešit. Díky nim jsem obdržel i akutní potravinovou pomoc a pomohli mi i s vyřizováním žádosti o přidělení bytu.“

Děkujeme panu Ivanovi, že se s námi podělil o svůj příběh.

Více informací o terénní službě pomáhající lidem v sociální nouzi najdete zde.