Jak se žije na ulici? Nejhorší byla neděle

Pobočka Praha 18. 01. 2021 


„Na ulici jsem se ocitnul po rozvodu a to pouze se dvěma igelitovými taškami. Je to už devět let a zdaleka jsem netušil, co mě čeká.“ Svěřil se pracovníkům programu Pomoc lidem v sociální nouzi pan Karel, jehož životní příběh přinášíme.

„V době, kdy byla pandemie nejsilnější, jsem přespával v noclehárně. Mohl jsem do ní přijít v sedm hodin večer, ale v šest ráno jsem už musel odejít. Denně jsem třináct hodin strávil venku. Vydržel jsem to tři týdny. Doslova jsem přežíval, a nejhorší byla neděle, kdy zavřely obchody a sehnat jídlo bylo téměř nemožné. Byl jsem velmi unavený a vyčerpaný, kdo to nezažil, nedokáže si představit, jaké to venku je.“

„Při první vlně coronaviru jsem měl větší strach než teď. Nedokázal jsem si totiž představit, co bude následovat. Jeden den jsem strávil ve stanovém městečku na Císařské louce. Vzhledem k mému věku a zdravotnímu stavu mě ale přesunuli do hotelu Czech Inn. Tam jsem potkal lidi z Maltézské pomoci a uvěřil jsem, že bych s jejich pomocí zase mohl mít kde bydlet.“

„A čím jsem si v poslední době prošel? Ze stanového městečka jsem se dostal do hotelu, potom na ubytovnu, a když mě z vážných zdravotních důvodů hospitalizovali v nemocnici, zase jsem o bydlení na ubytovně přišel. Následovala další ubytovna, ze které jsem ale odešel, tentokrát to bylo z vlastní iniciativy, protože jsem se neshodl se spolubydlícím. Byl jsem tedy zase na ulici a zase se mi udělalo špatně a skončil jsem opět v nemocnici.“

„V současné době bydlím v azylovém domě. S ubytováním mi skutečně pomohl sociální kurátor a nyní s napětím oba čekáme na vyřízení magistrátního bytu. Snad to vyjde.“

Děkujeme panu Karlovi, že se s námi podělil o svůj příběh.

 

Více informací o terénním programu Pomoc lidem v sociální nouzi najdete zde.