Koordinátoři osobní asistence Maltézské pomoci ze všech našich center se setkávají vždy dvakrát ročně, aby se podrobněji podívali na různá témata, které se dotýkají jejich práce. Podzimní setkání se konalo 10. října 2017 v pražském centru, kde se sešlo třináct koordinátorů. Přivítal nás pan ředitel Jiří Juda s projektovým manažerem Michalem Šimko. Celé setkání připravil a moderoval Adam Šimek, vedoucí pražského a žateckého centra.

Prošli jsme doporučení, která vyplynula z inspekce MPSV. Ta proběhla v srpnu v Mělnickém centru. Z velké části jsme se zaměřili na téma individuálního plánování při práci s uživateli služeb osobní asistence. Probírali jsme však i další témata, která nám dělají v poslední době starost. Patří k nim například absence pracovních sil v řadách osobních asistentek.

V odpolední části setkání se k nám přidala kolegyně Andrea Vachtlová z pražské Diakonie, která má zkušenosti s individuálním plánováním. Ve své prezentaci nám předvedla povinnosti stanovené ve standardech kvality a pohovořila s námi o možnostech dobrého plánování služby s uživatelem. Diskuse se rozproudila při tématu hranic v přímé péči, o jejich významu, limitech a možnostech.

Osobní asistence vyžaduje silné charaktery

Práce se seniory má svá specifika, které při plánování služby tato cílová skupina sebou přináší. Lze říct, že pro mnohé, kteří rádi vidí při své práci okamžitou odezvu nebo jasný posun k lepšímu, tato práce může být skoro až zklamáním. Rozdíly, které vypovídají o kvalitě práce, nebo jakékoli ukazatele úspěchu, jsou opravdu někdy jemné, pro běžného člověka skoro neviditelné. Naším úspěchem v procesu poskytování služby nemusí být totiž jen zlepšení zdravotní či jiné osobní situace našeho seniora či seniorky. Samotné udržení stávajícího stavu, ve kterém se k nám náš senior do služby dostává, nebo odlehčení rodině uživatele služby, může být velkým úspěchem a cílem, kterého dosahujeme. Toto samotná asistentka nemusí vyhodnotit jako úspěch. A tak se při poskytování asistence může motivační složka nepozorovaně vytratit. V tomto ohledu naše práce potřebuje odolné osobnosti, které jsou si těchto procesů vědomy. A v tom je také kus jisté schopnosti koordinátorek a koordinátorů tyto rozdíly uvidět a zprostředkovat je jak rodině, tak i samotným asistentkám. A my doufáme, že se nám to daří.

Společná setkání center nám také umožňují přijmout v širším kolektivu nové kolegyně či kolegy. Tentokrát jsme mezi sebou uvítali nové posily, kolegyně Anežku Troppovou z Olomouce, Karin Drdovou a Ivonu Finstrlovou z Brna a Hanu Vlčkovou z Prahy.

Katarína Hegyesy, koordinátorka pražského centra