Umění těšit se
Jak se ocenit při plnění velkého snu? Radost z malých úspěchů je důležitá, ale ještě lepší je, když ji můžete prožívat s někým druhým, s někým o kom víte, že vás má rád a přijímá vás i s chybami a neodsuzuje vás.
Také se těšíte na nový telefon, který si chcete pořídit? Přemýšlíte o tom, jestli zrovna tenhle ten výrobek je ten pravý, nebyl by lepší ten dražší? Těšení se zkrátka k životu patří. Někdy skutečně tu věc potřebujeme, ale téměř vždy vybíráme i podle toho, jak se nám ten daný produkt líbí. Možná čím je pro nás naše přání nedosažitelnější, tím se více těšíme. Ten pocit, když jsme si ho konečně pořídili a neseme si ho v krabici domů, je skvělý. Hrdě vystavujeme svůj úlovek. Doma to vše znovu zkoušíme, slibujeme si, jak na vše dáme pozor.
A tak se těšíme z něčeho nového, ale i z toho, že se nám něco povedlo. Ti, kteří mají zajištěné bydlení se spíše těší z nového telefonu než z toho, že mají střechu nad hlavou. Jsou však lidé, kteří nemají kde bydlet, a tak se těší zcela na jiné věci.
Příběh paní A.
Paní A. bydlí ve squatu. Starý vybydlený dům, bez elektřiny a vody. Její sen je začít bydlet v nějakém pronajatém bytě, kde by se nemusela bát lidí okolo. Měla by svůj klid, mohla by na návštěvu pozvat své vnučky, nestyděla by se před lidmi okolo.
Existuje jeden trik, jak si to udělat snazší. Vyberte si na cestě za tím velkým štěstím jeden menší cíl, který je rychleji dosažitelný a posune vás dál na cestě za oním velkým snem.
Paní A. s naší sociální pracovnicí hledaly cestu, jak zlepšit její situaci. A povedlo se, našla si práci. Když to říkala mě jako koordinátorovi služby, tak byla nadšená. Těšila se na to, jak se nyní bude všechno zlepšovat. Bohužel však její situace není z těch, které by se daly řešit snadno, ale slíbili jsme si, že pokud vydrží v práci alespoň půl roku, půjdeme spolu na oběd. Po půl roce jsme se spolu viděli a hned hlásila, že práci stále má a chtěla by jít na ten oběd. Nejdříve bylo obtížné najít termín, kdybychom mohli jít, ale nakonec se podařilo. Fotografie je z daného oběda. Paní A. je na něm s naší sociální pracovnicí a obě mají v očích jiskřičky z toho, jak jsou veselé a spokojené, obě dokázaly hodně. Paní A. se nyní má lépe než na začátku a její sen, získání bydlení je nyní pro ni zase o krok blíže a je dosažitelnější.
Oběd je pro každého z nás běžná, obyčejná věc a často si večer možná ani nevzpomeneme, co jsme k němu měli. Jenomže oběd s paní A. nebyl jen tak obyčejný. Bylo to přiznání si vlastních úspěchů. Bylo to i ocenění od okolí. Byl to malá odměna na cestě za štěstím.
Paní A. se neradovala jen z dobrého jídla, ale i z toho, že je mezi normálními lidmi, z toho že se nemusí bavit jen o sociálních dávkách a kde sehnat peníze.
Děkuji za to, že jsem u takové radosti mohl být.
(AŠ)
Pozn. autora: paní A. se obávala negativních reakcí od okolí, proto jsme jí na fotce rozostřili obličej