V Maltézské pomoci nás naplňuje hlubokým vděkem, když můžeme našim klientům být oporou až do jejich posledních chvil. Přinášíme vám proto příspěvek na toto téma z pera Thea Šimka, vedoucího pražského a žateckého centra.

Naposledy jsme se rok a půl starali v Žatci o paní, která byla následkem nemoci upoutaná na lůžko. Rodina by jen stěží či s úplným vypětím sil péči zvládala sama. Se zhoršujícím se stavem postupně rozsah asistence nabýval větších rozměrů – v praxi to znamenalo, že pomoc s ranní hygienou se rozšířila i o večerní asistenci. Díky starostlivé rodině, která byla do péče zapojena, a spolupráci s osobní asistencí se všem podařilo nastavit optimální podobu péče.

Minulý týden v odpoledních hodinách paní zemřela v rodinném kruhu doma, v klidu a ve své posteli. Rádi bychom vyjádřili svou účast nad její památkou a zároveň poděkovali za možnost podílet se na tak významné chvíli, jakou odchod z tohoto světa v poklidném a dobře známém prostředí bez pochyby je. Ukazuje to cestu nám všem, cestu, na které je potřeba se na smrt připravit, ale zároveň není nutné se smrti bát a tím ji vytěsňovat do nemocnic a léčeben dlouhodobě nemocných. Opakovaně se nám v praxi potvrzuje, že když má starý člověk podporu okolí a je se svou situací smířen, bývá jeho odchod velice poklidný. Přáním pro nás zůstává, aby se tento důstojný odchod z našeho světa stal rozšířenějším. 

Theo Šimko, vedoucí pražského a žateckého centra