Zaujal vás titulek a kladete si otázku, o jaké situace se jedná? Asi se shodneme, že problémové situace se nevyhýbají nikomu. Patří ke každému životnímu období. Přejeme si je řešit citlivě a s respektem ke svému okolí. A protože se naše životní role mění, dospíváme, pečujeme o vlastní děti, a zdaleka to tím nekončí. Zjišťujeme, že stejně jako se rodiče postarali o nás, je na nás zase pomoci jim. A ono to nemusí být vůbec jednoduché. Dobrá zpráva je, že na to nemusíme být sami. Naše společnost nabízí různé sociální služby. Aby lidem opravdu pomáhaly, musí být dobře chápány. A právě o porozumění si mezi poskytovateli služeb, uživateli a jejich rodinou je kniha Marcely Hauke nazvaná „Zvládání problémových situací se seniory nejen v pečovatelských službách“.
Marcela Hauke hledá v knize odpověď na otázku, co to vlastně je problémové chování a kdy se vyskytuje. Coby asistentku seniorů mě při četbě potěšila autorčina poznámka, že označení „problémové chování“ vlastně nemusí být správné. Svému okolí sice říká, že někdo má se svým chováním problém, ale samotný problém je zpravidla jinde. Pro lepší pochopení se pokusím zkráceně nastínit příklad z praxe, který v knize najdete.
Dvaasedmdesátiletá žena žila sama a využívala služeb pečovatelské služby. Po pěti letech si sociální pracovníci všimli výrazné změny. Dříve usměvavá žena začala být dezorientovaná, slovně agresivní a vyprávěla o mamince, která dávno zemřela, jako by žila. Pracovníci navrhovali rozšíření služeb (do té doby jí zajišťovali diabetickou stravu), což klientka odmítala a její dospělé děti nechtěly do maminčina života zasahovat. Klientka po opuštění bytu přestávala být schopná najít cestu zpátky, bloudila. Dcera se rozhodla ji v bytě zamykat a to samé žádala i od pečovatelské služby. Pracovníci naopak rodinu opakovaně žádali, aby mamince zprostředkovala návštěvu odborného lékaře a aby byla zahájena léčba. Bylo totiž zřejmé, že klientka již byla v pokročilém stádiu demence a potřebovala celodenní dohled.
Příběh nekončí dobře. Paní se včas nedostalo vyšetření u odborného lékaře. Pečovatelská služba se sice s rodinou shodla na krizovém plánu, ale rodina se ho nedokázala držet. Paní nejedla a nepila, což vedlo ke zhoršení diabetu a hospitalizaci v nemocnici, kde působila jako problémová pacientka. Proč? Odmítala totiž léčbu, utíkala, protože nechápala, kde je a co se s ní děje. Protože ale neměla lékařem diagnostikovanou Alzheimerovu chorobu, nepodařilo se ji umístit do specializovaného zařízení, kde by jí mohla být zajištěna odpovídající péče.
Citlivě vybrané příběhy, které charakterizují problémové chování, autorce umožnily dobře vysvětlit, jak lze konkrétně reagovat na zátěžové situace z pohledu sociálních pracovníků, jak takové situace mohou probíhat a jak by mohla vypadat spolupráce s rodinou klienta, aby mohl co nejdéle zůstat ve svém domácím prostředí.
V knize tedy najdete základní informace o demenci a jejích projevech, příklady problémových situací a jejich možné řešení. Zejména sociální pracovníci uvítají jednoduše nastíněnou techniku, jak na problémové chování reagovat.
Kniha je doplněna i o etický pohled a výsledky výzkumu, který se na dané téma uskutečnil. Pro pečovatele či asistenty seniorů je to jedna z mála knih, která poukazuje na problémy, s nimiž se skutečně setkávají v praxi.
Autorka: Iveta Czerná
Doporučovali jsme také:
Smyslová aktivizace v péči o seniory a klienty s demencí
Stárnutí z pohledu pozitivní psychologie
Maltézská pomoc pomáhá seniorům v rámci služby osobní asistence, o které se více dozvíte zde.