Vzpomínání je součástí zdravého stárnutí. Podle Hany Janečkové a Marie Vackové, autorek knihy „Reminiscence“, se lidé díky vzpomínkám vyrovnávají s prožitými křivdami, přehodnocují špatná rozhodnutí a směřují k životní moudrosti. Samotné sdílení vzpomínek má, jak uvádějí, největší přínos pro lidi s demencí. V jejich případě přispívá k navození světlých chvilek, posílení sebedůvěry a potvrzení jejich lidské důstojnosti. Co tedy očekávat od knihy, která nese podtitul „Využití vzpomínek při práci se seniory“? Nabízíme vám nahlédnutí do další z knih naší pražské pobočky.
Možná namítnete, proč se podrobně věnovat procesu vzpomínání, když je to tak prosté! Vzpomíná se při rodinných oslavách či při setkáních s přáteli. Co když ale člověk zůstal na vzpomínky sám?
Z uvedeného důvodu je první část knihy věnovaná různým způsobům práce se vzpomínkami čili reminiscenci. Cílem vzpomínkové terapie, probíhající obvykle ve skupině, je zapojení nových obyvatel pobytových zařízení do tamního života a jejich lepší vzájemné poznání. Vzpomínkové aktivity lze ale uplatnit i v domácím prostředí. Jak totiž autorky uvádějí, používání metody vzpomínání umožňuje pečujícím osobám lépe rozumět lidem, o které se starají.
Čtenář proto v knize najde řadu praktických rad a příkladů z praxe. V kapitole nazvané „Přizpůsobení reminiscenčních aktivit“ se například seznámí s příběhem ženy, jejíž život změnila Alzheimerova choroba. Jak autorky uvádějí, vždy velmi elegantní paní zvyklá na odpovědné místo vedoucí v obchodě se stala závislou na pomoci druhých a byla upoutána na lůžko. V zařízení, kde pobývala, se ji nedařilo zapojit do tamních aktivit. Zajímavá změna ale nastala, když přijala možnost účastnit se s podobně postiženými klienty reminiscenční skupiny. Při vzpomínce na dětství si vybavila maminku prodávající v obchodě. S tématem školy si vzpomněla, jak se vyučila prodavačkou, a rozpomněla se na různé druhy látek, které prodávala. Jak autorky uvádějí: „Usmívala se, oči jí jen zářily. Každé další setkání si užívala… Vždy po skupině byla klidnější a spokojená. Personálu to pomohlo změnit pohled na paní a ujasnit si řadu věcí. Po poslední skupině bylo zřejmé, že pro paní je tento typ aktivity důležitý i v jiné podobě, než je uzavřená skupina, a pomáhá jí zachovat si svoji identitu a dostatečný kontakt sama se sebou.“ (str. 110)
Autorky navrhují vzpomínky stimulovat prostřednictvím fotografií, pohybu, kreativních činností nebo procházek a tematických výletů do míst, která lidem připomínají jejich dětství, dospívání či období produktivního věku. Zdůrazňují, že staří lidé by měli mít možnost obklopit se předměty patřícími k jejich životu. Usnadňuje jim to přijetí nového domova, ať už se jedná o neznámé zařízení či rodinu jejich blízkých. Autorky přímo vyzývají: „Pomozte lidem vytvořit si krabičky, zákoutí, kam mohou ukrýt své vzpomínky. Je to dobrý prostředek k navázání kontaktu i v době, kdy komunikace vázne, kdy to už nejde tak, jako dřív.“
Kniha je opatřena řadou užitečných příloh. Osobně mě zaujala příloha nazvaná „Příklad časové osy“. Zahrnuje vždy určitý časový úsek, ke kterému se vztahují obecné historické, společenské a politické události, jež dále doplňují lokální události a dobové souvislosti. K nim lze jednoduše přiřadit události v osobním životě jednotlivce. Sdílení vzpomínek s lidmi, staršími i o polovinu stolení, je potom jednodušší.
Pro knihu je velkým přínosem, že její autorky dokážou spojit teorii s praxí. Zatímco PhDr. Hana Janečková, Ph.D. vyučuje ve Škole veřejného zdravotnictví IPVZ a v Ústavu lékařské etiky 3. Lékařské fakulty v Praze, její kolegyně Marie Vacková je ředitelkou Domova pro seniory v Týništi nad Orlicí.
Janečková H., Vacková M.: Reminiscence, Portál, Praha 2010
Autorka: Iveta Czerná
Doporučovali jsme také:
Smyslová aktivizace v péči o seniory a klienty s demencí
Stárnutí z pohledu pozitivní psychologie
Maltézská pomoc pomáhá seniorům v rámci služby osobní asistence, o které se více dozvíte zde.
