Sešli jsme se v úterý 3. dubna a společně vyslechli kázání pana faráře ze Hostivařské farnosti. Kdo uměl mohl si zahrát na kytaru a ti odvážnější i zazpívat. Klientům jsme rozdali guláš od sester Boromejek a další pohoštění od farníků z pražské Hostivaře.

Guláš o velikonočním týdnu se stává naší tradicí. Letos jsme přivítali přes 60 klientů. S některým jsme se viděli po dlouhé době, jiné vídáme častěji. Bylo i několik nových tváří. Pan farář nám požehnal jídlo, také přivezl dary od farníků ze své fary. Rozdávání guláše se zúčastnili i pracovníci naší hlavní kanceláře spolu s ředitelem panem Judou. Přišli za námi i medici z Karlovy university a nabízeli klientům ošetření. Za celou dobu konání akce se nestal žádný problém. Všichni se usmívali a vzhledem k tomu, že i svítilo sluníčko, dopadlo to, jak nejlépe mohlo. Největší zájem byl o velikonoční vajíčka.

Lidé okolo nás chodili, někteří se i zastavili a fotili si nás. Jistě si někteří z nich mysleli, zase něco pro bezdomovce. „Celý den nic nedělají, jen pijí krabicové víno a my to máme platit. Pro nás nikdo nic neudělá.“ Chápu to. Život rozhodně není jednoduchý a nic nedává zadarmo. Ale, a to vnímám jako důležité, že všichni máme dostat šanci.

Při našich akcích nenaléváme klientům alkohol, pokud se chovají nespořádaně, musí odejít. Naše setkání jsou tu od toho, abychom se s klienty setkali a ukázali jim, že nejsme jen suchopární úředníci, že je chápeme.  I navzdory tomu, že žijí v neutěšených podmínkách se mohou bavit tak, aby nerušili své okolí, přivést své přátele, domlouváme se zde s nimi na další spolupráci při řešení jejich situace. Někteří nabízenou šanci zmaří. To se bohužel děje, ale než je budeme odsuzovat, možná bychom se měli zeptat, co je k tomu dovedlo. Třeba už nevěří, že se mohou mít lépe, třeba jsou nemocní, zažili nějaké psychické trauma, se kterým se nedokážou popasovat. Možností je spousta. Pan farář při kázání použil krásný příměr, pokud mi spadne do odpadků perla, nestává se odpadkem, je jen na mne jestli jí vyndám, nebo nechám mezi ostatním nepořádkem.

Jako jednu z nejdůležitějších věcí ve své práci vidím to, že jim mohu ukazovat to světlo na konci tunelu, mohu je k němu doprovázet a být jim oporou. Na těchto akcích jim spolu s kolegyněmi to světlo představujeme.

Děkujeme Vám za Vaši podporu, bez vás bychom tak činit nemohli.

Autor Jan Kubačák, DiS.