„Naučili mne, že život je dar, který se žije ve dnech.“ Tak mluví o dobrovolnících Maltézské pomoci paní Drahomíra. Za šest let, co je klientkou naší organizace, poznala celkem tři. Jak na ně vzpomíná? Přečtěte si její příběh.

„Maltézskou pomoc jsem poznala a setkala se začátkem roku 2015. Bylo to krátce po úmrtí mého milovaného manžela. Každý týden ke mně přijížděl a přijíždí můj syn. Připravuje mi léky a pomáhá mi ve všem, co je v domácnosti potřeba. Jinak jsem byla osamělá, jezdila jsem křížem krážem po Praze, jen abych byla mezi lidmi. Pak přišla paní Dita koordinátorka a přivedla mladší paní a připravovala mě na to, co její příchod pro mne znamená. Zprvu jsme se nemohly shodnout, vozila mne krásným proseckým parkem a hovory vázly. Chtěla po mne jen slyšet pozitivum a to mi chybělo a tak to zprvu šlo těžce, ale nakonec jsem se snažila a myslím si, že byla se mnou spokojená. Jezdily jsme dál i tam, kde jsem Prosek neznala. Loučila se se mnou krásným dopisem, její důvod byl odjezd do zahraničí. Tak mi zbyla jenom krásná vzpomínka.“

„Dalším dobrovolníkem byl muž. Bylo ve mně hodně strachu, jaká budou naše setkání, mluva, ale všechen strach zmizel a na ta léta si často vzpomenu. Byl asi psycholog, učil mne znát život. Pochopil, co moje duše postrádá. Naučil mne nejen vnímat jeho slova a zamýšlet se nad svým životem, ale dokonce mě naučil i smát se. Pak byla veliká pauza a teprve po roce přišla mladá žena plná optimismu a radosti a tak pokračuje ve šlépějích předešlého a vozí mě nejen na vozíku, ale pomáhá mi i jinak, co potřebuji. Vozí mě i k lékaři. Je to zlatý člověk.“

„Setkala jsem se se třemi dobrovolníky a ani jednomu nechybělo to, co moje duše potřebovala. Laskavost přece odpouští, hřeje. Naučili mne, že člověk se musí snažit, protože každý den je dar. Je to příležitost, která se nebude opakovat, že život člověka se žije ve dnech, každý den je jedinečný a skládá se z toho, co každý den prožijeme. Je v tom ukryta veliká moudrost a my si to často ani neuvědomujeme. Vrátili mi smysl života, který jsem ztratila, kdy jsem nevěděla, kudy kam. Naučili mne komunikovat s druhými lidmi a postarat se sama o sebe. Naučili mne, že život je dar, který se žije ve dnech. Každý den je jedinečný, skládá se z toho, co každý den prožijeme. Je v tom ukryté kouzlo života. Člověk musí dostat sílu a když ji nemá, pomůžou dobrovolníci. Pomáhají nám překonat sami sebe a dávají sílu, která chybí. Jsou to lidé jako my, ale dokážou probudit duši a pláč, aby odletěl s tím, co bolí.“

Autor: klientka Drahomíra