Za normální situace docházíme do domovů pro seniory, do azylového domu pro matky s dětmi, do Domovinky, do nemocnice, do domácností. Chodíme na procházky, povídáme si, hrajeme hry nebo doučujeme. Teď je situace jiná. Naléhavější. Bez vzájemné pomoci se neobejdeme. Nechceme spoléhat na to, že ohrožené skupiny se s tím poperou nějak samy. Nejsme lhostejní a nechceme je nechat bez povšimnutí.
Co můžete udělat? Jak pomoci?
Týdně stačí hodina, dvě, ale hodit se bude i jednorázová pomoc. Můžete pomáhat s námi nebo se rozhlédnout ve svém okolí, v paneláku, ulici. V současné době hledáme dobrovolníky, kteří pomohou s výukou dětem, které mají s on-line výukou potíže. Hledáme další dobrovolníky, kteří si budou ochotni telefonovat se seniory a povzbudit je. Ale i naopak, řekněte si o pomoc, pro sebe, své blízké. Je normální si pomáhat, je normální si říct o pomoc – není to nic za co byste se měli stydět.
V jarním období pomáhalo v naší skupince kolem devadesáti dobrovolníků z Otrokovic a blízkého okolí. Nebyli jsme sami, další stovky lidí se zapojovali samostatně nebo se spojovali do svých skupinek. Naše skupinka šila roušky, telefonovali jsme si se starými lidmi v uzavřených domovech pro seniory, tvořili pracovní listy na trénování paměti, naši nejmenší kreslili obrázky a maminky přidávaly povzbuzující vzkazy seniorům. Každá pomoc se počítá, donáška nákupu, popovídání si, milý dopis či vzkaz, ale pomáhá i úsměv pod rouškou.
Zájemci o pomoc druhým se mohou ozvat koordinátorce dobrovolníků v Otrokovicích: Romana Rochovanská, [email protected], 737 589 644
Autor: Romana Rochovanská