Každý tráví léto jinak. Někdo cestuje, někdo si vydělává na brigádě a někdo svůj volný čas věnuje něčemu doopravdy užitečnýmu.

Když jsem minulý pátek odcházela z práce, všimla jsem si, že chybí hodně dobrovolníků, kteří by se starali o handicapované na Mezinárodním setkání vozíčkářů na Dnech lidí dobré vůle na Velehradě. Potřebuju si přes léto vydělat co nejvíc peněz, v ten den jsem ještě neznala výsledek poslední zkoušky. Vůbec se mi nějaký Velehrad a handicapovaní nehodili, ale co už.

Když nám všem dobrovolníkům dnes přišel mail s poděkováním od organizátorů, zdálo se mi to jako velký paradox. Jediný, co jsem poskytla, byl čas. Místo toho, abych odjížděla s takovým tím pocitem „tak stálo mě to hodně sil, ale nemáte teda zač“, tak to já jsem měla chuť děkovat a děkovat. Zvláště za trpělivost, kterou se mnou klienti měli. Nikdy předtím jsem se o nikoho na vozíčku nestarala, chudák moje klientka si docela užila. Vypadá to jednoduše, dát někomu napít a nepolít ho. Avšak tak lehké to není. Zdá se to v pohodě, s někým přejet pár výmolů na cestě a skoro ho nevyklopit. Není to tak v pohodě. Děkovat za možnost pomoci. Že mám ruce a nohy a netrávim celý svůj život někde v ústavu. Že se můžu svobodně rozhodnout a dát si zmrzlinu. Zní to jako blbost, ale plno lidí třeba tohle udělat nemůže. Děkovat za všechny dobrovolníky, které jsem tam poznala. Takový příval pozitivní a inspirativní energie budu ještě dlouho vydýchávat.

Handicapovaní neexistují

Nejvíc ze všeho mě obohatila myšlenka, že neexistují handicapovaní. Oni třeba nemůžou chodit. Ale ty jsi třeba zase z rozvrácené rodiny, ty sis prožil nešťastnou lásku, ty neumíš věřit lidem. Každý z nás má něco. Nejsem žádný odborník na pomoc těmhle lidem, málokdo z nás byl fakt odborník. Ale stačí empatie. Stačí kus nesobeckosti. Odvahy. Důvěry. Jak od nás pomocníků, tak od klientů. Od lidí lidem. A začnou se dít nádherný věci. Empatie, odvaha, důvěra, láska jsou totiž to, co z lidí dělá lidi. Přesně takhle vznikají momenty, které mění svět. I kdybys měl změnit svět jen jednomu jedinýmu člověku na světě, i kdybys měl změnit svět jen sám sobě, stojí to za to.

„Život má totiž smysl, zůstane-li po něm na světě o trochu více dobra a lásky.“

Autorka: Klára Bednářová

Přispějte na projekty Maltézské pomoci pomocí portálu Darujme.