Vždycky jsem měla ráda starší lidi. Možná proto, že jsem měla blízký kontakt s prarodiči. Díky vyprávění babičky jsem znovu prožívala meziválečně příběhy z maloměsta, které mi často a ráda vyprávěla. Stáří ale není jen veselé. V dnešní době tráví lidé hodně času v práci, dojížděním a na ostatní jim nezbývá tolik času, a to včetně času na nejbližší.

Bydlím na okraji hlavního města a vnímám, že v době, kdy děti a jejich rodiče odchází za povinnostmi, se do domácností může vkrádat osamělost. V létě, když zpívají ptáci a krajina je zalitá sluncem, to není tak viditelné. Ale v pošmourných dnech je často samota přímo hmatatelná. Na konci roku 2018 jsem na ČT2 viděla dokument o projektu „Adopce seniorů“. Ten mě zaujal. Myšlenka propojení dvou lidí bez ohledu na jejich věk dává prostor k navázání nových přátelství. Navíc je setkávání obohacením pro obě strany (dobrovolníka i klienta). To se mi velmi líbí. Povzbuzena okolím jsem zkontaktovala Maltézskou pomoc o. p. s. a k mému údivu mi bylo vyhověno. Postupně jsme v Černošicích tento projekt zahájili a po roce zkoušení bylo v roce 2020 formálně otevřeno centrum Maltézské pomoci o. p. s.

I v Černošicích tak lidé mohou v pokročilejším věku získat nového společníka, navázat nové přátelství. A že to má smysl, je možné poznat z reakcí těch, kteří to s „Adopcí“ zkusili. Naším černošickým mottem je, že nikdo nechce být sám a sám být ani nemusí. Aktivita je dostupná všem seniorům, kteří o ni mají zájem. Je doplněním placené služby a přináší to, co si za peníze koupit nelze – zájem o člověka, laskavost a pochopení. Rozhodně je pro nás také velkým přínosem, že projekt rozvíjí komunitní život.

Autor: Jana Zelinková

Přispějte, prosíme, na projekty Maltézské pomoci pomocí portálu Darujme.