Chtěly bychom se s vámi krátce podělit o poznání a zkušenosti z desetidenního kurzu zaměřeného na práci s mladými lidmi, který se konal ve dnech 5. – 15. 8. 2017 na litevském venkově v příjemném prostředí tréninkového centra Daugirdiškės uprostřed nádherné litevské přírody s mírně zvlněným terénem, četnými jezery a rybníky, loukami, lesy a malebnými domky. Společně s účastníky z Polska, Litvy, Lotyšska, Estonska, Rumunska, Chorvatska a Itálie, jsme se účastnily i my, tři dívky z Česka – Dana Štěrbová, Aneta Čepičková a Markéta Studená.
Každý jsme přijeli jinak naladěný, každý s jiným očekáváním. Byli jsme víceméně stejně staří – pár roků po ukončení vysoké, začínali jsme se více orientovat a realizovat ve své specializaci nebo dobrovolnictví – mnozí z nás byli učitelé a tzv. „youth workeři“, tedy pracovníci s mládeží v rámci neformálního vzdělávání. Začali jsme si povídat – odkud jsme, jak jsme přijeli, co děláme. Zatím jsme byli každý sám za sebe, ve své bublině a s trochou trémy jsme očekávali nadcházející dny tréninku.
I když byl trénink tematicky soustředěný na práci „youth workerů“, tedy těch, kteří se angažují v práci s často ekonomicky či společensky znevýhodněnou mládeží v rámci neformálního vzdělávání, byl pro nás jakožto pracovníky neziskové organizace i přesto „výživný“. Na vlastní kůži jsme si ozkoušeli, jak dynamická práce ve skupině a se skupinou je. Naučili jsme se, jak důležité je být upřímný ke druhým a sám k sobě a umět všechno toto sdílet – povědět si, jaké to bylo, jaké z toho máme pocity, kdy jsme si uvědomili, že hlavou zeď neprorazíme a kdy nás něco naopak příjemně překvapilo. Trenéři nás vždy podvědomě směřovali jednoduchými otázkami tam, kam jsme se ve vlastním myšlení potřebovali dostat.
Naučili jsme se používat metody pro skupiny složené z účastníků, kteří se neznají – tedy aktivity pro seznámení. Dále činnosti pro „zahřátí“ a především aktivity, které nám dají poznat, kde je potřeba na sobě zapracovat – někteří z nás například byli netrpěliví či pasivní, jiní prosazovali své názory bez vysvětlení, mnozí skákali do řeči a nenechali druhé domluvit.
Ke sklonku pobytu naše malá česká skupinka seděla na molu rybníka a hlavou nám běžely nápady, jak bychom nově získané zkušenosti uplatnily v praxi pro získání nových dobrovolníků a pro podporu aktivit a nadšení u současných. Jako dobrovolnice jsme se shodly, že bychom se čas od času pod záštitou Maltézské pomoci rády setkaly s dalšími dobrovolníky – poznaly ty dlouholeté, zkušené, přivítaly nové a se všemi sdílely své dojmy, poznatky a především cenné zkušenosti. Uvítaly bychom také občasné workshopy ze současné tematiky práce se seniory, abychom získaly povědomí o problémech, se kterými se zaměstnanci či organizace zabývající se péčí o seniory potýkají. Setkání s odborníky, kteří by nám pomohli lépe uchopit naše role v situacích, kdy klient často vnáší do konverzace téma smrti, nebo reakce na zprávy, kdy byla klientovi diagnostikována závažná nemoc nebo mu zemřel jeho blízký. Chtěly bychom tyto nápady uskutečnit a s radostí tomu budeme věnovat čas.
Rády bych tímto poděkovaly Maltézské pomoci za zprostředkování skvělé zkušenosti, naše díky patří především Markétě, která s pořádající organizací vyřídila veškerou komunikaci a vše procedurálně zaštítila. Dále též trenérům Donatasovi a Nerijusovi, bez jejichž práce a mnohaletých zkušeností bychom nemohly nahlédnout pod pokličku našeho potenciálu, rozšířit naše horizonty vnímaní druhých a stát se osvícenějším člověkem.
