Dovolená je, když máte volno z práce. Kdo by to neznal. No, vlastně, studující ji neznají, ale to my už nejsme.

Ta nejlepší dovolená ale je, když:

Mám plavky, spacák a knihy.

Jako spolujezdkyně mohu mít vyložené nohy na palubní desce.

První celý den říkám jen „jééé“.

Ochotně si lehám na karimatku.

Ráno nemusím vstát, ale vstanu, jak se říká, v nekřesťanskou hodinu.

Jdu plavat, kdykoli chci.

Celý den jím jen ovoce.

Jedu na kole a ztratím se.

Vše vyřeší naštěstí moře.

Lehám si na karimatku ochotně, i když mě bolí kosti.

Někde v melounovém poli slyším kohouta.

Předtím jsem viděla kolibříka.

Jééé, mandarinky na stromě.

Chci dělat to, co dělají ti na vodě s těmi pádly, prkny, lyžemi, atd.

První fotku udělám s vycházejícím sluncem, a poslední, když zapadá.

Udělám fotky i za tmy, z místa, které za měsíc nejspíš nenavštívím.

Na fotkách se tvářím, jako by mi bylo pět a nechali mě skákat na trampolíně.

Skáču, jak by mi bylo pět.

Chci trampolínu.

Najdu si něco, co využiji jako trampolínu.

Nemyju si zuby pastou, i toto řeší moře.

Půlka dovolené je pod vodou.

Pod vodou toho je k vidění často víc, než nad ní.

Skoro se utopím, ale nikomu to neřeknu, jako tenkrát v dětství.

Strávím 45 % času v žabkách, 54 % bosky, ostatní obuv využiji také.

Jééé, telátka, ale úplně jiná než u nás.

Do auta pašuji kameny, pírka, šišky, divné věci nalezené na pláži.

Někdo mi natře záda krémem.

Nepoužívám hřeben, stejně z té mořské vody vlasy nerozčešu.

Zakřičím si štěstím.

Už se nikdy nechci mýt jinak než v moři.

Už nechci nic, jen moře.

Teda někdy chci i stín.

A kafe.

Usínat pod hvězdami.

A budit se s výhledem do daleka.

Lehám si na karimatku, i když to tlačí, ochotně.

Cestovat je nejvíc nejlepší.

Po třech dnech po návratu mi moře začne chybět.

A tato láska se ničím nahradit nedá.

Katarína Hegyesy