V této výjimečné společenské situaci pracuje osobní asistence stále naplno. S našimi klienty seniory jsme beze změn v pravidelném kontaktu. Zvlášť u těch, o které rodina nemohla pečovat v plném rozsahu (vzít je k sobě domů, na chatu apod.), bylo klíčové, abychom se postarali o jejich bezpečnost a pohodlí a nadále jim mohli být nablízku tak, jak byli zvyklí a jak aktuálně potřebovali.

A jaké jsou tedy postřehy z domácností našich klientů? Nabízíme vám výpovědi naší koordinátorky a statečných asistentek pracujících v terénu.

Koordinátorka Maruška napsala:

“Moji klienti aktuální situaci nevnímají nijak výjimečně a snaží se žít tak, jak byli zvyklí. Samozřejmě jim chybí chození ven a nakupování, jejich denní rituály. Musím říct, že jsem u nich zatím nezaznamenala žádné stavy smutku, spíš naopak. Často jsou to s nimi i pro mě samotnou povzbuzující hovory. Přijde mi, že v těchto dnech nám klienti i jejich rodiny dali ještě více najevo, jak jsou za naši práci vděční. Zřejmě si uvědomují, jak je pro ně asistence důležitá a že pracovnice pohybující se v terénu kvůli nim vlastně riskují. Dostala jsem také zprávy od těch, kteří službu dočasně přerušili. Například paní Pavle se moc stýská po asistentce Zuzce. Asistence je přerušena po dobu, kdy se může o maminku starat její syn.”

Asistentek jsme se také zeptali, jak si poradily se situací, co jim pomáhá a co jim schází. Tady jsou jejich odpovědi.

Paní Ivana: “Chodím na asistence dál, stejně jako předtím. Změnou je, že se při práci starám ještě více o syna. Řešíme jako všichni s dětmi školu. Když je nejhůř, syn mi náladu vždycky zlepší, děti to prostě berou jinak. Pomáhá mi také hudba, četba a zahrada. A hlavně včas vypnout zprávy. Ty jsou, jak všichni pozorujeme, většinou negativní. Místo zpráv si raději pustím hudbu nebo film. Někteří klienti sledují nový program ČT3, kde jsou pěkné starší pořady, třeba Šimek s Grossmanem. Díky tomu naši klienti zapomenou alespoň na chvíli na změny, které se kolem nich dějí. Oceňuji, že polevil tlak a shon, který je v naší společnosti bohužel normální. Vnímám to jako úlevu, není kam spěchat. Cítím se více v klidu než před karanténou. Také si uvědomuji, že i pro přírodu je toto období ozdravné a mám z toho dobrý pocit. Příroda to potřebovala. Chybí mi asi jen to, že nemohu vidět své přátele a příbuzné. A vlastně mi taky chybí moje oblíbená kavárna.”

Paní Zuzana: “Prohlubuji svoji duchovní stránku. Sdílím smutek s mnoha lidmi, ale skleslou náladu si nepřipouštím, odebírá mi pak energii. Oceňuji, že se lidi mohou měnit k lepšímu, pomáhat druhým a být solidární. Představuju si, jak podobné epidemie či krize prožívali lidé staletí před námi. A co mi chybí? Moje oblíbená bezkofeinová káva.”

Paní Iva: “V karanténě se prakticky nenudím. Hned na začátku jsem šila a rozdávala roušky přátelům, do nemocnic, spoluobčanům i kolegyním (pozn.: a my ještě jednou děkujeme, paní Ivo). A myslím, že pokud člověk může alespoň malinko pomoci, tak je hned veseleji. Oceňuji, jak si lidi začali pomáhat. Spojili se. Vaří pro zdravotníky, záchranné složky, hasiče. Už to jsou všechno hodně pozitivní věci. A o těch mluvím s mými klienty. Přes to všechno je venku krásné jaro, to nelze přehlédnout. Stačí se kolem sebe podívat a hned je člověku líp. Myslím, že i lidi jsou k sobě tak nějak hodnější. Neřeší se blbosti. Najednou člověk zjistí, že vlastně moc věcí k životu nepotřebuje. A pokud jde o mě, upřímně říkám, že od doby, kdy to začalo a syn zůstal doma ze školy, náš vztah se o moc zlepšil. Jsem za to vděčná.”

Nakonec přidáváme postřeh paní asistentky Marcely, která kvůli vyššímu věku svoji práci na čas přerušila: “Nejsem v karanténě, jen jsem se stáhla do pozadí. Všichni dali ruce k dílu, žel, já šít neumím. Všechny stavy a pocity zažívám asi jako každý, od negativních po ty dobré, nuda to tedy není. Pozoruji, že to v médiích do nás nějak moc hustí. Jinak mi pomáhá přítomnost druhé osoby ve společné domácnosti, pravidelné denní aktivity, dokonce i přítomnost kolemjdoucích najednou potěší. O mnoho více žiju telefonickým kontaktem. Vidím v tom celém jedno velké pozitivum. Všeho v normálním životě si budeme víc vážit.”

Doufáme, že jsme vás těmito slovy pozitivně naladili. Přejeme si, abychom měli hodně důvodů být optimističtí i nadále, dokázali si navzájem pomoci i v náročných časech a neklesali na duchu. Jak je vidět, vždy se najde nějaký důvod k radosti. Také vás chceme poprosit: pokud víte o seniorech, kteří potřebují naši pomoc, kontaktujte nás. Jsme tady pro ně beze změn i nadále.

Autor: Katarína Hegyesy

Přispějte, prosíme, na projekty Maltézské pomoci pomocí portálu Darujme.