Rozhodně nemůžu říct, že bych po této práci odjakživa toužila. Naopak. Ve svých třech letech jsem se rozhodla, že budu učitelka výtvarné výchovy a tohoto snu jsem se držela až do svých 19 let, kdy jsem vystudovala gymnázium.  Bohužel jsem se nedostala na výtvarný obor, a jelikož jsem věřící, nastoupila jsem proto na sociálně teologickou VOŠ Dorkas.

Hned po třech týdnech studia jsme měli povinnou praxi na geriatrii, kde jsem s překvapením o sobě zjistila, že mě práce s nemocnými a nemohoucími nejen nevadí, ale naopak mě velmi baví a nějak přirozeně mi jde.

Proto jsem po skončení studia nastoupila jako vedoucí pečovatelské služby v Charitě v Prostějově, odkud pocházím. Po dvou letech jsem se přestěhovala do Prahy, kde jsem působila na obdobné pozici v organizaci Prosaz pro seniory a zdravotně handicapované. Přestože mě práce velmi bavila, cítila jsem potřebu změnit cílovou skupinu lidí, kterým chci pomoct. Proto jsem v roce 2014 nastoupila do terénního programu pro lidi ve výkonu trestu, kde jsem pracovala 4 roky.

Od 1. 8. 2018 jsem začala pracovat v Maltézské pomoci na pozici koordinátora programu Pomoc lidem v sociální nouzi. Tato práce mě velmi baví nejen proto, že pomáháme těm nejvíce potřebným a ohroženým, ale hlavně proto, že celou službou prochází duch křesťanské pomoci, kdy pomáháme bez předsudků, s důvěrou a lidskostí. Práce s lidmi bez domova nebo ohroženými bezdomovectvím mě naplňuje především svou pestrostí, protože každý lidský osud je zcela jedinečný a cesta k cíli je po každé jiná.

Autor: Barbora Deutschová