Paní Marie Čamachová byla za rok 2016 oceněná cenou Křesadlo jako dobrovolník, který si zaslouží pozornost. Už 9 let přináší klientům Hospice na Svatém Kopečku blízkost, laskavost, opravdovost. O dobrovolnické službě a poslední cestě člověka říká toto:

„Když přicházíme na tento svět, je kolem této události spousta očekávání a radosti. Slavíme příchod dítěte v širokém rodinném kruhu i s přáteli. Když pak z tohoto světa odcházíme, jsme často osamělí a ponecháváni sami sobě. Umírající člověk, který už během života bral smrt jako jeho nezbytnou součást, se smiřuje mnohem snáz než ten, kterého smrt děsí. Jiná situace je u příbuzných umírajícího. Ti se často snaží jakýmkoliv způsobem bojovat v předem prohrané bitvě. Neuvědomují si, že tím vlastně ztěžují situaci svého milého, který pak nechce před nimi vyjádřit své vlastní obavy. Je často nucen hlavně jíst, pít a nezřídka i cvičit na lůžku, zatímco by potřeboval jen vlídnou a laskavou pozornost svých blízkých a jejich co nejčastější přítomnost. K tomu jim velmi dobré podmínky poskytuje hospic. Kromě běžné lékařské a ošetřovatelské péče, která se zaměřuje na tišení bolesti a co největší komfort umírajícího, poskytuje možnost neomezených návštěv příbuzných a známých umírajícího v denních i nočních hodinách, podle přání také přítomnost duchovního a institut dobrovolníka.

Já pracuji jako dobrovolník pod záštitou Maltézské pomoci od roku 2007. Také zásluhou dobrovolnické služby velmi silně vnímám, jak málo toho umírající potřebuje. Sedím u jeho postele, pokud je mu to příjemné, držím ho za ruku a umožňuji mu, aby vyjádřil své pocity. Povídáme si o tom, na co myslí, jestli má nějaké obavy, často mi převypráví celý svůj život. Když už později nevnímá, pak stačí už jen naše přítomnost, třeba s velmi lehkým dotykem, který neruší a jenom dává najevo, že umírající není v posledních hodinách sám. Příbuzní, kterým se podaří být se svým blízkým v těchto chvílích přítomni, vyjadřují téměř vždy nejen smutek, ale zvláštní silné uspokojení.“

(LuŠ)