Ahoj, mé jméno je Slávek,

je mi již skoro 20 let a pomáhám jako dobrovolník v Centru sociálních služeb Jeseník (dříve Penzion pro seniory, dále jen “penzion”). Dobrovolnické aktivity zde zajišťuje Maltézská pomoc, o.p.s. – Centrum Jeseník, s koordinátorkou paní Petrou Lednickou ve vedení.

V tuto chvíli jsem čerstvě po maturitě a navštěvuji pomaturitní jazykový kurz v Šumperku. Chtěl bych vám něco málo pospat, jakým způsobem jsem se vlastně dostal k dobrovolnictví a co mi tato nová zkušenost dává.

Začal bych v roce 2016, kdy jsem se za mrazivých nocí vracel od své přítelkyně domů a čas od času se dostal do konfliktu s nějakou kolem se potloukající skupinkou mých vrstevníků. Občas jsem přemýšlel nad tím, jaké asi může dobrovolnictví v různých odvětvích být, a jak bych tím mohl i někomu pomoct. Měl jsem rozhodnuto, nerad bych byl jako oni tam venku. Čas jsem chtěl využít lépe.

Jako jediný kluk z nové skupiny mladých gymnazistů jsem se nejdříve zapojoval na zdejší tzv. kavárničky a seznámil se s klienty. Postupně jsem pak začal přicházet ke konkrétním klientům. Nyní chodím ke dvěma seniorkám, a to střídavě (dle mých časových možností) alespoň jednou za dva týny. Většinou si společně čteme, chodíme na kratší procházky, nebo jenom hrajeme deskové hry. Ale věřte, i takové maličkosti, jak jsem již sám poznal, mohou udělat těmto lidem radost. Obě klientky jsou totiž poutané k lůžku a k invalidnímu vozíku. A tak jsem osobně šťastný, že jim i tyto menší aktivity přinášejí potěšení.

Postupně jsme si na sebe zvykli a těší mě, že klientkám má společnost nečiní přítěž. Ba právě naopak. Kromě pravidelného docházení jednou týdně za nimi, jsem si prošel zajímavými kurzy, nebo poprvé tento rok i Dnem otevřených dveří Maltézské pomoci, kde jsem rád vypomohl a předal něco svým bývalým spolužákům z gymnázia. Jsem si vědom toho, že “ignoranti” si toho asi moc neodnesli, ale zájemcům jsem rád vyhověl a shrnul jim vyprávění, které teď předávám i Vám.

Za již skoro dva roky mi dobrovolnictví dodalo užitečnou zkušenost do života. Ať už třeba takovou, jaký přístup je dobré k seniorům v dnešní době mít nebo jaké pocity oni sami zažívají. A v neposlední řadě mám také radost, když slyším ze strany zaměstnanců penzionu, že má přítomnost jako dobrovolníka má pozitivní vliv na samotné klienty.

A tak jak se tedy můj pohled na dobrovolnictví změnil za poslední rok?

Ukázal mi zajímavý směr, kudy se mohu při příštím rozhodování vydat, co bych mohl zkusit a čemu se naopak vyvarovat. Poznal jsem nové lidi, seznámil se s klienty a nahlédl do jejich životního příběhu, navštívil zajímavá místa, ale hlavní je, že jsem snad i něco doposud předal.

Přeji všem současným, minulým, ale i budoucím dobrovolníkům podobné naplnění.

Pokud totiž každý z nás přidá kus sebe a pomůže těm, kteří pomoc opravdu potřebují, vždy můžeme společně šířit kus dobra. A o to, myslím si, hlavně i v dobrovolnictví jde.

Přispějte na projekty Maltézské pomoci pomocí portálu Darujme.